|
8. květen 2013 v 20.36 | rubrika: Můzou olíznutá
Existuje jistá neviditelná síla. Ona to vlastně není tak úplně síla. Je to nehmatatelné, nemá to vůni ani chuť, nevíme kde přesně se to nachází a kdy přesně to působí. Je to "něco". Přes všechny možné interpretace, které by mohly vzejít z diskuze na toto téma, která by s časem možná připomínala či dokonce nabrala podoby identické k diskuzi o všemohoucí síle zvané Bůh, Vesmír, Vnitřní |
přečteno: 158x | komentáře (1)
|
|
2. listopad 2012 v 22.52 | rubrika: Můzou olíznutá
Je mi sametově. Jako když ochutnáte kávu, jestli není horká a ona není. Jako když se k ránu otočíte na druhý bok a polštář přesně padne pod vaši hlavu. Můj blogový comeback mi nápadně připomíná konec nějakého nízkorozpočtového filmu. Kdy hlavní postava za nepravidelných však klidných zvuků piána nasedá do letadla, usměvavý stevard jí pomůže s kufrem, |
přečteno: 151x | komentáře (4)
|
|
5. červenec 2011 v 19.33 | rubrika: Můzou olíznutá
Jsou zkrátka chvíle, kdy bych možná mohla i zemřít. Jsou zkrátka chvíle, kdy není třeba sledovat čas a to ani z triviálního propouštění přebytečného času mezi prsty. Jsou zkrátka chvíle kdy není třeba mít výčitky z nenaplnění denního režimu smysluplnou aktivitou, prospěšnými činy a dobrosrdečnými skutky... S harmonickým klidem v duši odraženém na mé tváři jsem naslouchala |
přečteno: 168x | komentáře (5)
|
|
14. březen 2011 v 07.45 | rubrika: Můzou olíznutá
 |
přečteno: 135x | komentáře (6)
|
|
22. leden 2011 v 07.56 | rubrika: Můzou olíznutá
Měla bych se stydět. Poslední článek, který majáčí na oprášeném blogu se jmenuje novoroční. To je hezké Vás do nového roku uvítat a pak zmizet. Čas? Byl. Chuť? Občas taky. Inspirace? Hoho!!! Proč tedy zahanbeně vyťukuji do klávesnice až teď? Kdo odpoví na tuto otázku dostane jedničku páč já absolutně netuším. :-D No zas tak dlouho to není. Fakt je, že mám pocit, že uběhl už řádný kus doby |
přečteno: 82x | komentáře (5)
|
|
1. leden 2011 v 20.49 | rubrika: Můzou olíznutá
Z prosklených dveří jsem s námahou vytlačila své rozbolené, utahané tělo a vystavila světu vybledlý obličej tu a tam protažený pramínkem k nerozeznání rozcuchaných vlasů. Vítr příjemně schladil rozpálený krk a svěží zimní vzduch osvěžil rozedřené hrdlo. Ulice připomínala čtvrť opuštěného městečka, z nějž mor vyhnal veškerou civilizaci. Občas se jen někde váhavě zavrávoral strom nebo po betonu prolétl |
přečteno: 87x | komentáře (6)
|