Za oknem se v plastovém rámu zalesklo pár hvědziček a nebe celé poazurovělo. Pak nabíralo temnějšího odstínu s každou minutou, až z temně modré zahalilo se do té nejtemnější. Hlavu jsem měla opřenou o dlaň a pozorovala celý ten obrázek. Byl jako pověšený na stěně. Pepa myslím říkal něco o dikci a intonaci a charakteru postav ale bylo to jako vzdálený hlas někde tam, moc daleko. A především se netýkel

Opět na útěku do těch míst, kde můžete čas zastavit. Ládovat se svobodou přímo s kouřící se mísy a nalévat do svého srdce radost ze života, která zde odpočívá v tak mnoha ztělesněních. Život zde přeživá v jiné podobě. Žijeme abychom žili a prožívali! Je to místo, které není součástí tohoto světa. Protože krásně je tam, kde nejsme MY.

Byla to opravdu neuvěřitelná zábava. Večer jsme udělali

Jak já miluji zájezdy... Svoje zájezdy. Na kterých mohu být...:-) Ano, ano čtete dobře. Constricted se konečně rozhodla napsat něco ze svého života...

Miluji stát na scéně. A obzvlášť, kdyžmně to čeká sedmkrát po sobě. A když u toho máte příležitost navštívit nějaké nádherné město, byl by snad hřích nejet. A tak Constricted utíká přes mrtvoly, jen aby jela. A taky že jela. A taky by to nebyla

Položila jsem klíčky na pult. Ten zvuk se zdál v tom ospalém tichu ohlušující. Recepční se na mě koketně usmál. Vypadalo to divně. Nezbláznil se? Je půl sedmé ráno. Má naříkat, křivit se a znuděně věšet pokojové klíčky na věšák. Opětovala jsem úsměv a zamířila jsem ke dveřím "Sezame otevři se."

Sestoupila jsem po hotelových schůdcích a rozhlédla se. Je to tak krásná část dne, když

Dřela jsem jak mezek. Jako divá a jako blbá! Byla jsem unavená, zpocená a chtělo se mi omdlít. Na recitační soutěži, letos na téma romantismus. Byla jsem hlavní hosteska, hostitelka, uvaděčka a to všechno jako viktoriánský mim. Nadýchané bílé šaty, slunečník, moskytiérová krinolína a ten úmorný korzet. Nevadí mi romantismus, vždyť já 19. století miluju, ale takhle mě ještě nezřídilo.  Chlípná

Po neskutečně náročném dni v divadle, kdy jsem mezi jinými zakopla o Hamletův meč, zlomila si podpatek u divadelní šněrovačky, po půlhodinovém šněrování korzetu jsem zjistila, že jsem vše posunula o jednu dírku, zapomněla nastoupit na scénu a ztratila se na céčku, kde jsem jak idiot v úplné tmě čekala na lidi, kteří tam neměli přijít jsem se vrátila domů.